Чтение онлайн

Presne v tohle Rais doufal. Ve sv'em stavu, kdy se st'ale zotavoval, se mu nechtelo stanout proti tomu mlad'emu policistovi.

O tri minuty pozdeji prisel Francis ve sv'e b'il'e uniforme a cern'e kravate a Elias vyrazil k toalet'am. Dva muzi prede dvermi si vymenili p'ar zdvorilostn'ich fr'az'i a Francis s tezk'ym povzdechem zaujal Eliasovo m'isto na plastov'e zidli.

Cas jednat.

Rais opatrne sklouznul na kraj postele a polozil chodidla na studenou dlazbu. Uz to byla nejak'a doba, co naposledy pouz'ival svoje nohy, ale veril si. Veril, ze mu svaly nezakrnely do takov'e m'iry, aby nezvl'adly to, na co je potreboval.

Opatrne a potichu se postavil – a pak se mu podlomila kolena. Zachytil se za okraj postele, aby neupadl, a vrhl pohled k otevren'ym dver'im. Nikdo neprisel; konverzace pokracovala. Ani jeden z muzu nic neslysel.

Rais roztresene st'al, popadal dech a pokusil se udelat nekolik tich'ych kroku. Nohy mel sice slab'e, ale vzdycky dok'azal naj'it s'ilu na to, co zrovna potreboval udelat – a ted potreboval b'yt siln'y. Jeho nemocnicn'i kosile byla na z'adech otevren'a a volne kolem nej povl'avala. Takov'y neslusn'y odev by mu jen prek'azel, takze si ho strhl a st'al v nemocnicn'im pokoji bez ostychu 'uplne nah'y.

S hrotem propisky sevren'ym v pesti se postavil tesne vedle otevren'ych dver'i a pak tise zap'iskal.

Oba z muzu ho zjevne slyseli, jelikoz se ozvalo zaskr'ip'an'i zidl'i, kdyz vstali ze sv'ych m'ist. Ve dver'ich se objevil Luca a nakoukl dovnitr.

„Mein Gott!“ zaseptal, kdyz zbezne vstoupil dovnitr a vsiml si pr'azdn'e postele.

Francis ho n'asledoval, ruku polozenou na rukojeti zbrane.

Jen co stars'i z muzu prekrocil pr'ah, Rais vyskocil kupredu. Vrazil hrot propisky do Lucova hrdla a zakroutil s n'im, aby mu pretrhl krcn'i tepnu. Z otevren'e r'any vystr'ikla krev a hojne potr'isnila protejs'i stenu.

Pustil propisku a priskocil k Francisovi, kter'y se pokousel vtasit svou zbran. Odklapnout, tasit, odjistit, zam'irit – reakce star'eho str'azn'eho byly pomal'e a st'aly ho nekolik drahocenn'ych sekund, kter'e jednoduse nemel k dispozici.

Rais mu ustedril dve r'any, jednu smerem nahoru tesne pod pupek, okamzite n'asledovanou druhou presne na solar plexus. Prvn'i ho prinutila zprudka se nadechnout, zat'imco druh'a mu vyrazila dech a ten n'ahl'y, sokuj'ic'i efekt, kter'y to melo na zmaten'e telo, bylo rozmazan'e viden'i a nekdy ztr'ata vedom'i.

Francis zaklop'ytal a klesl na kolena. Rais se prosm'ykl za nej a jedn'im plynul'ym pohybem zlomil str'azn'ikovi vaz.

Luca se drzel za krk, ze kter'eho mu nezadrzitelne tekla krev, a vyd'aval ze sebe bublav'e zvuky. Rais to sledoval a poc'ital do jeden'acti vterin, dokud muz neztratil vedom'i. Bez zastaven'i krv'acen'i zemre ani ne do minuty.

Rychle oba str'azn'iky zbavil zbran'i a polozil je na postel. Dals'i c'ast jeho pl'anu nebude jednoduch'a; musel se propl'izit chodbou, aniz by ho nekdo spatril, dostat se k satne a naj'it si nejak'e oblecen'i. Nemohl nemocnici opustit ve Francisove nezameniteln'e uniforme nebo v t'e, kterou mel na sobe zkrvaven'y Luca.

Nekde na konci chodby zaslechl muzsk'y hlas a ztuhl.

Byl to ten druh'y policista, Elias. Tak brzy? Raisovi se zacalo 'uzkostne stahovat hrdlo. Pak uslysel druh'y hlas – nocn'i sestra Elena. Elias si nejsp'is odpustil pauzu na cigaretu, aby si mohl popov'idat s tou hezkou mladou sestrickou a ted oba m'irili chodbou k jeho pokoji, kolem kter'eho projdou behem nekolika m'alo vterin.

Byl by radsi, kdyby Elenu nemusel zab'ijet. Ale pokud by si mel vybrat mezi sv'ym a jej'im zivotem, zemr'it by musela ona.

Rais popadl jednu ze zbran'i, kter'e polozil na postel. Byl to Sig P220, cern'y, r'aze .45. Vzal ji do lev'e ruky. V'aha zbrane mu pripadala zn'am'a a v'itan'a, jako b'yval'a milenka. Pravou rukou vzal otevrenou c'ast pout. A pak cekal.

Hlasy na chodbe utichly.

„Luco?“ zavolal Elias. „Francisi?“ Mlad'y policista odklapl popruh pouzdra na zbran, polozil na ni ruku a vesel do potemnel'eho pokoje. Elena se pl'izila za n'im.

Kdyz Elias uvidel dva mrtv'e muze na zemi, oci se mu rozs'irily hruzou.

Rais zasekl h'ak otevren'eho klepeta zboku do krku mlad'eho muze a pak j'im trhl vzad. Kov se mu zakousl do z'apest'i a r'any na jeho z'adech zahorely, ale snazil se tu bolest ignorovat, kdyz mlad'emu muzi vytrhl hrdlo z krku. Vystr'iklo ohromn'e mnozstv'i krve, kter'a zacala zabij'akovi st'ekat po predlokt'i.

Levou rukou pritiskl Sig na Elenino celo.

„Nekric,“ rekl rychle a tise. „Nepokousej se vykriknout. Budes zticha a prezijes. Jenom p'ipni a zemres. Rozum'is?“

Elene z hrdla uniklo mal'e zap'isknut'i, kdyz se pokousela udusit v'ykrik, kter'y se j'i z nej dral. Prik'yvla, ale oci se j'i zalily slzami. Elias dopadl oblicejem na dl'azdenou podlahu.

Prohl'edl si ji od hlavy k pate. Byla drobn'a, ale jej'i saty byly voln'e a v pase elastick'e. „Vysvlec se,“ rekl j'i.

Elena otevrela 'usta hruzou.

Rais si odfrkl. Jej'imu zmaten'i vsak rozumel; konec koncu byl st'ale nah'y. „Nejsem tenhle typ monstra,“ ujistil ji. „Potrebuju oblecen'i. A nebudu to opakovat.“

Mladick'a zena si roztresene pret'ahla pres hlavu horn'i c'ast odevu a pak shodila na zem kalhoty. Pret'ahla je pres b'il'e nemocnicn'i boty, kter'ymi st'ala v kaluzi Eliasovy krve.

Rais je vzal a nesikovne si je jednou rukou obl'ekl; ve druh'e st'ale drzel Sig, kter'ym m'iril na Elenu. Nemocnicn'i odev byl vcelku pohodln'y a kalhoty trochu kr'atk'e, ale budou stacit. Zastrcil si zbran dozadu za p'as kalhot a druhou si vzal z postele.

Elena tam st'ala jen ve spodn'im pr'adle a rukama si obj'imala telo. Rais si toho vsiml, sebral svou nemocnicn'i kosili a podal j'i ji. „Zakryj se. Pak si lehni na postel.“ Kdyz udelala, co po n'i chtel, nasel u Lucova opasku svazek kl'icu a odemkl si druh'e klepeto pout. Pak prehodil retez kolem jednoho ze zelezn'ych z'abradl'i a spoutal Elene ruce.